Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

About us in Media

Česko–španělské průsečíky nejen na Pražském jaru

Lidové noviny, 21.3.2017

MADRID Součástí Pražského jara je už druhým rokem programová linie mířící do Španělska. Zaceluje naše leckdy chatrné znalosti o svébytném vývoji hispánské hudby: ta se totiž nevyčerpává jen flamenkem, Manuelem de Fallou a případně Isaacem Albénizem. Letos v rámci tohoto festivalového geografického akcentu vystoupí soubor Forma Antiqva, který přiveze ojedinělý žánr španělského hudebního divadla přelomu 18. a 19. století, scénický kuplet tonadilla escénica. Základ tohoto souboru tvoří sourozenecké trio bratří Zapicových, které v samostatném koncertu otevře také pohled do španělských archivů s hudbou 18. století pro cembalo, teorbu a barokní kytaru. Kytarové kvarteto EntreQuatre představí kytarovou tvorbu posledního třicetiletí, jejíž vznik jeho členové z velké části iniciovali. A současná hvězda španělského flamenka, zpěvačka Rocío Márquezová, nabídne svůj nejnovější projekt, který je inspirován osobností básníka Federika Garcíi Lorky.

            Zatímco španělská hudba u nás zůstává zatím stále raritou, česká hudba se u Španělů těší značné oblibě – nejen trojice Dvořák, Smetana, Martinů, ale i Suk, Foerster, Fibich, Novák. Podle ředitele kulturního centravMadridu Stanislava Škody je takový zájem daný i tím, že Španělé rádi poslouchají „klasiku“, jenže vlastních skladatelů mají málo. Z ostatní české kultury však podle Škody ve Španělsku znají spíš takové střípky: „Ale naštěstí už to dávno není jen trojúhelník Kafka – Praha – Kundera. Ze spisovatelů jsou známí Jaroslav Hašek a Bohumil Hrabal. Díky básnířce a překladatelce Claře Janésové i Vladimír Holan a Jaroslav Seifert.“

            Hodně lidí chodí podle Stanislava Škody do klubových kin na československou novou vlnu. „Jistému zájmu se ve Španělsku těší náš animovaný film – Jiří Trnka, Jiří Brdečka, Karel Zeman. Samostatnou kapitolou je Jan Švankmajer, oblíbený jako pokračovatel surrealistické avantgardy i tradice trikového filmu. Na tradici české animace navazuje i studio Amanita design z Prahy, kteří jsou zde velmi populární s výtvarně dokonalými počítačovými hrami.“

            S hudbou souvisí i jedna z nejvydařenějších akcí, na které se podílelo České kulturní centrum – uvedení dětské opery Brundibár Hanse Krásy v Královském divadle v Madridu, ale i v Santiagu de Compostela a ve Vigu. K velkému diváckému i mediálnímu ohlasu přispěla rozsáhlá výstava kreseb malých i dospělých terezínských vězňů a Dagmar Lieblová, která se podělila o své vzpomínky, když jako dítě zpívala v Brundibárovi ve sboru při jeho uvedení v terezínském internačním táboře.

            Krásův Brundibár je podle Stanislava Škody také příkladem toho, jak efektivně ve Španělsku i dalších španělskojazyčných zemích prosadit českou kulturu: „Snažíme se nabízet těm nejprestižnějším institucím český program, tak aby ho samy přijaly za svůj a společně s námi ho zprostředkovaly španělskému publiku.“

            Podle Škody se povedla kolektivní výstava českých sklářů v Muzeu MAVA a v Královských sklárnách v LaGranja, k vidění v Madridu byla obsáhlá kolekce malíře a grafika Michela Fingestena. K úspěchům patří i výstava výtvarníků Josefa Zlámala a Richarda Stipla v Mexiku, fotografky Markéty Luskačové ve španělské Huelvě a Valladolidu a retrospektiva české fotografie 20. století v Cuence.

            Ovšem ne všechno kvalitní české se ve Španělsku chytí. Když přijel Jarek Nohavica, který doma vyprodává stadiony, v Madridu přišlo ze zvědavosti jen pár Španělů, které tam vzali čeští kamarádi, vzpomíná ředitel kulturního centra.

            Největší prestiž požívají ve Španělsku instituce v oblasti výtvarného umění – Museo El Prado, Reina Sofía, Museo Guggenheimv Bilbau, Thyssem-Bornemisza: „Snažíme se, aby se uskutečnila velká výstava českého umění v některé z nich. Zájem na španělské straně by byl. V Čechách je to horší,“ dodává Stanislav Škoda.

HELENA HAVLÍKOVÁ, Autorka je operní kritička